wz

Historie rodů v Brtnici a pás slov o slavných rodácích a osobnostech.

           

            Brtnice, jako staré městečko, má svoji historii, se kterou jsme se seznámili na jiném místě. Migrace obyvatel i v tomto městečku byla a je velká, ať až z jakýchkoliv příčin. I zde však nadále zůstávají stopy po jeho obyvatelích, po celých jejich rodech, po jednotlivcích.

         Je zcela lhostejné, zda-li již tento rod vymřel, či se odstěhovali jeho pokračovatelé jinam a nebo je stále mezi námi. V kapitole Povídání o Brtnici jsme se seznámili letem světem s několika významnými osobnostmi městečka.  Podrobnější povídání o slavných rodácích přísluší spíše této kapitole a proto pojďte se podívat za  slavnými rodáky našeho městečka.

         Začtěte se do toho,  co z těch dob dávno minulých se doposud podařilo shromáždit a pomozte prosím poskytnutím svých vzpomínek nebo dovolte nahlédnout do rodinných kronik a tak zaznamenat pro další pokolení ty zajímavé střípky historie brtnických rodů.

 

            Na konci této kapitolky je vzpomínka také na slavné rodáky městečka Brtnice. I když se nejedná o celé rody, považuji za nutné vzpomenout na ty, kteří naše městečko připomenuly světu nejen svou prací, ale tím, že se v něm narodili.      

 

Historie rodů.

Rod Adam.

                Není nikde a nikým doloženo, že rod brtnických Adamů sahá až k Adamu z Valdštejna (*1569 až 1638).

Nesporné je, že rod Adamů v Brtnici žil a žije dodnes.

            Za všechny Adamovy, kterých je po městečku povíce, můžeme jmenovat alespoň ty z domku Za hospodou č. 265 a také ty z Rokštejnské – dříve Žabí ulice č. 402. Jsem přesvědčen, že to ale jistě nejsou všichni z rodu Adam a že časem se podaří dopátrat i ostatní předky. 

 

Rod Brichta.

            Kolem roku 1725 se narodil v Brtnici Antonín Brichta, vyznání římskokatolického.S manželkou Annou Gallovou měli syna Jana. Jan Karl Brichta se narodil v roce 1755, povoláním byl švec (1777), později mistr soukenický (1785) a vyznání rovněž římskokatolického. S manželkou Gallovou Annou měli syna Jana. Jan Johann Brichta se narodil 29.12.1785. Povoláním mistrem soukenickým (1815), později obuvnickým mistrem (1831).  S manželkou Annou Guttmannovou (1805) měli dceru Josefu Brichtovou Která se jim narodila 28.2.1831.  Dětí spolu neměli a po úmrtí manžela se Josefa znovu provdala za Michalela Svobodu se kterým měli tři dcery a jednoho syna. Tím pravděpodobně vymírá tato větev rodu Brichtů a má pokračovatele v rodě Svobodů. Rod Brychtů má ale v Brtnici ještě jinou větev, ale o tom zase někdy jindy.

Rod Flesar.

            Flesar Emanuel se narodil v Brtnici roku 1855. To je vše, co se o tomto jméně z rodu podařilo zjistit.

            Flesar Maurizio - česky by se řeklo Mořic, se narodil v Brtnici roku 1859. Byl napůl z rodiny velice bohaté, byl nemanželským synem knížete Eduarda Collalto z Brtnice a na druhé straně z rodiny velice chudé. Jeho maminka, Františka Flesarová se narodila v roku 1827, byla z obyčejné selské rodiny z Brtnice.

            Když mu bylo šest let, tak ho se souhlasem matky poslali na studium do Vídně. Tam byl vychováván v katolickém lyceu, ve kterém studovaly děti ze šlechtických rodin.

            Když se vrátil z Vídně, tak uměl několik jazyků. Chvíli byl ve vrchnostenských službách a pak ho poslali do další školy, která vyučovala základy telegrafie a poštovnictví do Solnohradu. Tam byl několik roků a vrátil se zpět. Na brtnickém panství pak měl na starosti zasilatelství a opravu a udržování rybníků. A těch bylo tehdy mnoho.

            Později, když měl narukovat, tak mu jeho o čtyři roky starší, nevlastní bratr Emanuel poradil, aby se rok někde schovával a když ho do roka nenajdou, tak že nebude muset narukovat do tříleté vojenské služby v rakouské armádě. Poslechl a schoval se u nějakého sedláka v Šachotíně u Polné a za rok a jeden den se vrátil do Rudolce a dělal hloupého, že nevěděl, že má narukovat. A vojenská služba ho minula.
            Svoji budoucí manželku si našel v Brzkově. Ale jeho otec, pan hrabě, chtěl, aby si našel manželku ze šlechtického rodu. Možná by s tím i souhlasil, kdyby nevěděl, koho mu vybrali. Vybrali mu šlechtičnu z rodu Šporků, ale ta měla o třicet let víc než dědeček. Tak prohlásil, že: „Než starou a bohatou, tak raději mladou a chudou“.

            Všem navzdory si vzal mladou, hezkou a chudou Kateřinu z Brzkova. Když to takhle dopadlo, tak byl vykázán z vrchnostenských služeb. Měl zakázán i vstup na zámek v Brtnici. Časem se však situace uklidnila a on byl zase povolán zpátky.

            Se svým bratrem Emanuelem vycházel vždy moc dobře i když jejich vztahy byly velice zajímavé. Ale to snad bude jiné povídání.

            V roce 1903 byl už zase v knížecích službách a pak musel na rok narukovat do armády. Dostal hodnost podporučíka a zajišťoval zásobování armády na rakouských územích. Jezdil do Turecka, Bulharska a Rumunska. To se mu líbilo. Pak se vrátil.

             Do roku 1907 byl opět pracoval pro Collalty. Poslali ho do italského Terstu. Tam byl sedm let, dělat vedoucího tamní pošty. Po návratu do vlasti byl opět ve službě u Collaltů až do konce první světové války, kdy pracoval na panství v Rudolci, kde se službou u panstva skončil.

            Pak buď pracoval nebo nepracoval, jak se mu chtělo. Ponejvíc jezdil se svým urozeným bratrem po vlastech českých a utráceli vrchnostenské peníze. A tak se měl až do smrti dobře. Zemřel v září 1929 v Rudolci. Pohřeb mu vystrojili Collaltové.             Václav Flesar  - vnuk Maurizia Flesara,  je restaurátor a výtvarník. Věnuje se hlavně malování. Vystavuje v Jimramově. A kdybyste se s ním chtěli poznat, můžete ho najít každý den v jimramovské Síni rodáků. On sice není rodák z Jimramova, ale kouzlu Jimramova natolik propadl, že se teď stará o výstavní prostory městečka.

            Je tedy jisté, že rod Flesarů, je starý brtnický rod, jehož potomci s námi dodnes žijí v městečku a přesto to jsou veškeré informace, které se doposud podařilo o rodu Flesar získat.

Rod Kába.

            První z rodu – Antonín Kába (1810 – 1887) se narodil pravděpodobně v Petrolticích (dnes okr. Kutná Hora), aby se stal nájemcem collaltovského pivovaru. Byl dobrý obchodník a tak si mohl roku 1855 zakoupit již druhý grunt v Brtnici.

            Jeho syn – Arnošt Kába (1845 – 1923) vystudoval vídeňskou polytechniku. Převzal po otci správu pivovaru a později, když převzal i správu statků se stal největším brtnickým statkářem. V roce 1872 se oženil s vnučkou prvního samosprávného starosty v Brtnici – hostinského Josefa Kmenta – s Johannou Bokovou.  Díky tomuto svazku vyženil i hostinec U černého orla v domě č. p. 259. Arnošt byl i jedním ze zakládajících členů místního Sokola a v letech 19030až 1910 byl brtnickým starostou.

            Jeho mladší syn  Lev Kába (1879 – 1966) postupně přebíral správu rodinného majetku, neboť prvorozený syn Arnošt působil od roku 1904 jako obvodní lékař v Kamenici.  Arnošt se oženil v Kamenici s Marií Tomáškovou a měli spolu dva syny. Prvorozený byl Arnošt Kába (909 – 1989) a jeho mladším bratrem byl Jarmil Kába (1912 – 2003) . V době Arnoštových studií na měšťanské škole, kterou ve školním roce 1920-21 navštěvoval v Brtnici a bydlel u svého dědečka, se zrodila jeho láska k historii. Již před II. Sv. válkou se Arnošt začal věnovat umělecké fotografii, ale především vlastní literární činnosti a vlastivědné práci.  Jeho nejlepším dílem je pravděpodobně Kniha o Brtnici z roku 1973 uchovaná pouze v rukopise.

 

Rod Ledvinka.

            František   Ledvinka se narodil asi v roce 1870 a měl za partnerku Rozálii Ledvinkovou -  Michalíkovou. Měli spolu chlapce Františeka  Ledvinku. Více informací není známo.

František   Ledvinka  byl povoláním  pekař. Narodil se 5. 10. 1819 v Brtnici, kdy zemřel není známo. Za manželku měl Josefu Ledvinkovou - Strömer  a měli syna Ignáce  Ledvinku. Více informací není známo.

            Ignác   Ledvinka byl povoláním také pekař. Narodil se 17. 7. 1861 v Brtnici, kdy zemřel se neví. Oženil se 30. 6. 1896 v Brtnici s Annou Ledvinkovou -  Kubínovou, narozenou 13. 7.1870 v Kněžicích. Datum úmrtí v Brtnici není známo. Měli dceru Annu  Ledvinkovou -  Svobodovou. Více informací není známo.

            Anna   Ledvinková -  Svobodová se narodila 24. 12. 1898 v Brtnici, kde také v roce 1984 zemřela. Za manžela měla Jana  Svobody  od 19. 6. 1927 v Brtnici. Více informací není známo

Rod Svoboda.

            Jedním ze starých brtnických rodů je i rod Svobodů. Doposud se podařilo zjistit o něm tyto údaje:

            Jan Svoboda  se narodil pravděpodobně v roce 1765, Bydle v Pürnitzi – Brtnici a povoláním byl švec. S Veronikou narozenou okolo roku 1765 měli syna Václava v roce 1792. Kdy zemřeli Janovi rodiče se nepodařilo zjistit stejně tak kde bydleli..

            Václav Svoboda se narodil 8.8.1792 rovněž v Brtnici, kde také žil a oženil se s Kateřinou (Procházkovou), narozenou kolem roku 1800. V roce 1825 se jim narodil syn Michael  (Wentzel Svoboda) který byl misterem soukenickým a rovněž bydlel v Brtnici.

            Michael Svoboda se narodil 18.8.1825. Bydle v Brtnici číslo popisné 42. V roce 1831 se oženil s Josefou (Brichtovou) a měly tři dcery – Emilii, Františku a Marii a v roce 1862 se jim narodil pokračovatel rodu František, který se stal obuvníkem. Bydleli rovněž celý život v Brtnici a Michael v Brtnici i zemřel 5.7.1890.

            František Svoboda se narodil 22.8.1862 v Brtnici kde si vzal v roce 1870 za manželku Františku (Pokorná). Povoláním byl mlynář. Měli v roce 1891 dceru Marii, v r. 1896 dceru Aloisii, v r. 1898 syna Jana, v r. 1900 syna Lea, v r. 1902 syna Karla, v r. 1902 syna Ruberta a v r. 1905 syna Ludvíka. František zemžel v Brtnici v roce 1906, jeho žena Františka až v roce 1933.

            Leo Svoboda se narodil 9.4.1900 a zemřel v roce 1984 v Brtnici. Další údaje o něm nejsou známy.

            Karel Svoboda se narodil 30.10.1902 v Brtnici a zemřel 7.3.1984 v obci Lány č.p.406.

            Hubert Svoboda se narodil 30.10.1902 v Brtnici, kde rovněž zemřel 14.8.1984. Povoláním byl lesník – myslivec. Oženil se s Antonií která zemřela v Brtnici v roce 1985. Kde v Brtnici bydleli se nepodařilo zjistit. Dětí neměli.

            Ludvík Svoboda se narodil 17.8.1905 v Brtnice v čísle popisném 317 a zemřel 9.5.1985 v Otrokovicích na Moravě, kde bydlel v č.p. 1253. Měl dvě ženy – Ludmilu (Pařízková nar. 1901), se kterou se oženil v roce 1925. Měli spolu jednu dceru Bohumilu, narozenou v roce 1926.  Po její smrti (datum se nepodařilo zjistit se znovu oženil s Marii (Žáková nar. 18.8 1908 v Brtnici), která byla vdovou s jednou dcerou Miloslavou Fučíkovou. Měli spolu jednoho syna Pavla Svobodu – pokračovatele rodu, ten se narodil v roce 1940. Marie zemřela 3.12.1972 ve Zlíně. Ludvík byl povoláním: knihařský tovaryš, znalec kůží, knihkupecký příručí, knihkupec a knihař. Zřejmě neměl jednoduchý život, o čemž svědčí již to, že pobýval v Chrustu na Ukrajině (r.1925), potom se přestěhoval do Brtnice kde bydlel v č.p. 210, potom se přestěhoval do Luk nad Jihlavou č.p. 44 (r. 1936), kde se přestěhoval v roce 1941 do místní části zvané „Na Kocandě“ a nakonec (r. 1970) do Otrokovic, Trávníky 1253. V Otrokovicích zemřel 9.5.1985,na rakovinu plic.

            Pavel Svoboda Ing. Se narodil v roce 1940 matce Marii. Dodnes žije v Brtnici.Oženil se s Markétou (Zimolová nar. r. 1941) se kterou má tři syny.  Pavel se jim narodil v roce 1959, v roce 1964 se narodil Richard a poslední syn Marek se narodil v roce 1972.  

Rod Šindelka.

            Václav   Šindelka se narodil asi v roce  1741 v Brtnici.

Měl za manželku Marinu Šindelkovou -  Kliková  od 2. 11. 1762 narozenou  29. 07. 1738 v Nové Vsi u Oslavan a dítě Ondřeje  Šindelky. Více informací není známo.

            Ondřej   Šindelka byl povoláním  švec ve Zbýšově. Narodil se 24. 11. 1777 ve Zbýšově u Rosic a kde také jako invalida zemřel  7. 10. 1834. Měl manželku Františku Šindelkovou – Werbasovou se kterou měl syna Františka Serafa  Šindelku. Více informací není známo.

            František Seraf   Šindelka byl povoláním havíř ve Zbýšově.  

Narodil se 30. 9. 1823 ve Zbýšově u Rosic, kde také zemřel před 1.3.1886. S manželkou Františkou Šindelkovou - Zemánkovou od byl ženat od 26. 6. 1846 a měli spolu Josefa  Šindelky. Více informací není známo. A tímto zápisem končí brtnická stopa po rodu Šindelků.

Rod Hoffmann.

            Při pátrání po slavných rodácích Brtnice se podařilo zjistit několik generací slavného rodáka Josefa Hoffmanna.

            Nejstaršími nalezenými předci Josefa Hoffmanna byli Karel Weltz a jeho bratr Ignác Weltz.

Karel Weltz byl komorník hraběte Tomáše Vinciguerry Collalta a potom u jeho syna Jana Nepomuka Collalta „Maestrem“ kapely na brtnickém zámku a také hudební skladatel až do roku 1754. V tomto roce odešel jako hofmistr (dvorský zemský úředník - správce panovnického dvora) hrabat Collaltů do Vídně.

Ignác Weltz  byl v Brtnici v letech 1775 až 1759 rychtářem a potom v letech 1761 až 1763 purkmistrem a zemřel jako devětapadesátiletý dne 15. října 1763. Za svého rychtářování (v roce 1758) získal dům na jižním nároží náměstí od svého tchána. Po velkém požáru roku 1760 jej celý barokně přestavěl. Kolik měl dětí se přesně nepodařilo zjistit, víme však s jistotou, že měl dceru Alžbětu.

            František Hoffmann, pradědeček architekta Hoffmanna se s touto Alžbětou oženil v roce 1790. 1. května 1800 uzavřeli společenskou smlouvu majitel panství hrabě Eduard, hospodářský rada František Schupanzich a náš brtnický měšťan František Hoffmann ke zřízení bavlnářské manufaktury v Brtnici. Hoffmann se stal tedy podílníkem s rovným vkladem 10 000 zl. a zároveň ředitelem. Manufaktura byla dána do provozu v roce 1801 a vyráběly se v ná všechny druhy potištěného a barevného bavlněného zboží – barevné kambriky, pittay, mušelíny a j. V roce 1802 bylo zřízeno bělidlo a uvažovalo se o postavení barevny. Dostatečné prostory byly opatřeny v pavlánském klášteře, který byl za Josefa II. Zrušen a patřil vrchnosti, protože jej svého času vystavěla vlastním nákladem. Firma měla název: k.k., priv. Baumwollwaarenfabrik des Eduard Grafen Collalto und Comp, který byl později změněn na: Pirnitzer Zitz – und Kottonfabrik. V roce 1807 pracovalo v podniku 203 dělníků a 35 pomocníků. Brtnická bavlnářská manufaktura se stala obětí krize a tak byla 20. října 1815 vydražena a v roce 1818 byla výroba údajně pro spory mezi majiteli zastavena. Nejvelkolepější projekt industrializace chudého Brtnicka byl tím zadušen v samém rozmachu. Kolem roku 1840 byl zvolen brtnickým purkmistrem a byl jím až do své smrti v roce 1845.

            Syn Františka Hoffmanna, brtnického purkmistra, majitele realit, otec architekta Josefa Františka Karla Hoffmann se v roce 1866 oženil v Přízřenicích s Leopoldinou Tuppy. Měly šest dětí. Bohužel dvě zemřely v útlém věku. Jeho smrti se dožily tři dcery a syn Josef budoucí architekt a proslulý designér..

            Josef Hoffman zastával úřad brtnického starosty plných 35 let až do své smrti. Zemřel jako osmašedesátiletý, když se nastudil při návštěvě svého syna prof. arch. Josefa Hoffmana ve Vídni. Hoffman byl Němec, ale jeho rodina žila po několik generací v Brtnici. Hoffman toto české prostředí respektoval a již jeho první zápis ze schůze obecního výboruje veden jen v češtině. Lpěl na tradicích a ke svému podpisu přidával označení „Měšťanosta“. Za svou dlouholetou činnost obdržel  zlatý záslužný kříž. Na brtnickém hřbitově je také pochován.

            Josef František Maria Hoffmann, syn dlouholetého brtnické starosty, se narodil 5.12.1870. Byl významným architektem, vynikajícím designérem a bohem obdařený umělecký řemeslník, krátce - tvůrčí duch tvořivé doby. Improvizační talent, neotřesitelný klid a přátelská sounáležitost, které předával mladým umělcům, patřily k vynikajícím uměleckým a lidským vlastnostem Hoffmanna. Jako jeden z největších architektů vídeňské secese zanechal Josef Hoffmann potomkům velké kulturní dědictví.

Ve věku 85 let umírá v roce 1956 ve Vídni.

 

Josef Hoffmann - život a dílo v datech.

1870 Josef František Maria Hoffmann se narodil 15. prosince v Brtnici
1879 Navštěvuje gymnázium v Jihlavě.
1887 Studuje stavební oddělení Vyšší státní průmyslové školy v Brně. Po maturitě jako praktikant na vojenském stavebním úřadě ve Würzburku.
1892 Počátek studia na Akademii výtvarných umění ve Vídni v speciální třídě architektury tehdejšího rektora Karla svobodného pána von Hasenauer a Otto Wagnera a patřil k jejich nejnadanějším žákům.
1894 Převzal třídu Otto Wagner. Římská cena za diplomovou práci.
1895-1896 Studijní cesta do Itálie.
1897 V červnu 1897 se stal členem spolku Secession, sdružení rakouských výtvarných umělců.
1898 Svatba s Annou Hladíkovou.
1899 Hoffmann se rozhodujícím způsobem podílí na pořádání výstav Secese. Získává profesuru na Akademii, která byla připojena k muzeu umění a průmyslu. Je jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole. Tady vyučoval do roku 1941.
1900 Světová výstava v Paříži. Cesta do Anglie, seznámení s principem dílen Guild of Handicraft. Narození syna Wolfganga.
1901 Postavení domů umělecké vilové kolonie na Hohe.Warte. Početné zakázky na zařízení bytů.
1902 XIV. výstava Secese. Hoffmann přejímá celkové umělecké vedení a uspořádání prostorů. Vrchol jeho puristického období (supraporty.)
1903 Založil společně s Kolomanem Moserem a průmyslníkem Fritzem Wärndorferem Wiener Wertkstätte  - Vídeňskou dílnu. Navrhuje venkovský dům rodiny Knips a podnikový hotel Poldihutě, ocelárny v Kladně.
1904 První velkou zakázkou se stala stavba sanatoria v Purkersdorfu u Vídně (1904), které navrhl včetně zařízení interiéru. Tento komplexní přístup k řešení nazýváme Gesamtkunstwerk.
1905 Odchod Klimtovy skupiny včetně Hoffmanna ze sdružení Secese.
1905 - 1911 Vrcholnou realizací v jeho duchu se stal palác Stoclet v Bruselu. Hoffmann navrhl obytný dům, kompletní vnitřní zařízení, zahradu a všechny vedlejší budovy. Provedeno ve Wiener Werkstätte. Vila, koncipovaná jako komplexní umělecké dílo se beze změny zachovala dodnes.
1906 - 1907 Lovecká chata v Hochreithu.

1907 – 1911 Po smrti rodičů navrhuje náhrobky rodičů v Brtnici a upravuje také svůj rodný dům v Brtnici. Navrhl nové kusy nábytku, pestrou výmalbu stěn jednotlivých pokojů, která byla odhalena při nedávné rekonstrukci budovy..
1908 – 1910
Vila Ast na Hohe Warte. Návrh rakouského pavilonu na mezinárodní umělecké výstavě v Římě. Kabaret Netopýr ve Vídni.
1911 - 1914 Umělecká výstava v Drážďanech Vilová kolonie Kaasgraben. Vila Bernatzik. Venkovský dům rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou. Rakouský dům na výstavě v Kolíně. Vila Skywa-Primavesi v Gloriettegasse Náhrobek skladatele Gustava Mahlera ve Vídni.

1913 – 1915 Přestavba banky Primavesi v Olomouci. Obytný dům Sigmunda Berla v Bruntále.Obytný dům Fritze Grohmannna ve Vrbnu pod Pradědem. Venkovský dům rodiny Ast. Poslední z řady vídeňských vil, dům Sonji Knips. Rakouský pavilon na mezinárodní uměleckoprůmyslové výstavě v Paříži. Doba největší mezinárodní proslulosti Josefa Hoffmanna. Druhý sňatek s Karlou Schmatz, manekýnkou Wiener Werkstätte.
1927 - 1930 Obytný dům Isidora Diamanta v Kološváru v Rumunsku. Pomník Otto Wagnera. Do roku 1932 vznikly čtyři řadové domy na sídlišti Werkbundu.
1932 Rozpuštění Wiener Werkstätte.
1934 rakouský pavilon na bienále v Benátkách.
1936 odešel Hoffmann z Uměleckoprůmyslové školy do penze.
1940 přestavba někdejšího německého velvyslanectví na Dům Wehrmachtu.
1949-1954 návrhy a provádění obytných domů města Vídně.
1956 Josef Hoffmann zemřel ve věku 85 let ve Vídni.

            Josef Hoffmann byl významným architektem, vynikajícím designérem a bohem obdařený umělecký řemeslník, krátce - tvůrčí duch tvořivé doby. Množství svých návrhů provedl Hoffmann na čtverečkovaném papíru, přičemž malý čtverec se stal jedním z motivů, které mnohostranně využil. V tehdejší Vídni mu vynesla tato zvláštnost jméno Kastl-Hoffmann. Improvizační talent, neotřesitelný klid a přátelská sounáležitost, které předával mladým umělcům, patřily k vynikajícím uměleckým a lidským vlastnostem Hoffmanna. Tak podporoval např. velké talenty Oskara Kokoschky a Egona Schieleho, kteří oba krátký čas pracovali ve WW. Když se zánikem Vídeňské dílny v roce 1932 jeho životní dílo vzalo za své, stal se tichým, dříve oslavovaným umělcem, jehož skromnost mu doživotně přinesla velké sympatie. Jako jeden z největších architektů vídeňské secese zanechal Josef Hoffmann potomkům velké kulturní dědictví.

Rod Vlček.

            František Vlček se narodil v Brtnici asi roku 1790, datum úmrtí je neznámé, povoláním byl nádeník. Kde bydlel v Brtnici se přesně neví. Za partnerku měl Josefu Vlčkovou - Babuňkovou, narozenou asi roku 1790. Spolu měli dceru Františku Vlčkovou -  provdaná Žáková.

            Františka Vlčková -  Žáková se narodila 21. 8. 1820 v Brtnici a zemřela asi roku 1889. V Brtnici se 5. 5. 1839 provdala za Antonína  Žáka. Měli spolu dva chlapce -  Antonína  Žáka  a Františka  Žáka. Více informací o tomto rodě se zatím nepodařilo zjistit.

Rod Votava.

            Jan Votava byl povoláním  domkář (Häusler) v Bítovčicích. Víme pouze, že se narodil asi v roce 1785 a že zemřel asi roku 1847. Víme také, že měl manželku Barbaru Votavovou – Vogačkovou. Měli jednoho syna Jana Votavu. Více informací o nich není známo.

            Jan Votava, byl dle záznamů také domkář, ale i když se narodil v Bítovčicích, někdy v roce 1814, již bydlel v Brtnici. Zřejmě proto, že si za manželku vzal Kateřinu Votavovou – Ďáskovou, která se narodila 1. 2. 1847 v Brtnici, kde také spolu bydleli a měli jednu dceru Marii  Votavovou – Žákovou. Více o nich nevíme.

            Marie VotavováŽáková se narodila 31. 5. 1849 v Brtnici a bydlela v č. p. 388. Provdala se 12. 2. 1867 za Antonína  Žáka  12. z Brtnice a měli jediného syna Antonína Žáka. Tím končí stopa po rodu Votavů v Brtnici.

Rod Weltz.              

            Jak vyplývá ze záznamů Brtnického hudebního inventáře, významným rodem na brtnickém panství byl také rod Weltzů, kteří zastávali významné místo v hudebním životě zámku a jejich odkaz překročil hranice Brtnice.

            Karel Weltz byl pravděpodobně prvním z rodiny Weltzů, byl řemeslníkem. Zemřel před rokem 1741. Měl syny – pokračovatele rodu Františka a Karla Weltze.

            František Weltz, je v matrikách uváděn jako faber, to je řemeslník. Dá se předpokládat, že byl nejstarším synem Karla Weltze, po němž převzal řemeslo.  

            Karel Weltz U jeho jména je v brtnické matrice oslovení Dominus, to znamená, že byl patrně úředníkem. V matričních záznamech se ale u Weltzova jména neobjevuje poznámka Pirnicensis, která by vyjadřovala jeho trvalý pobyt v Brtnici. Oženil s Konstancií, dcerou správce zámku Černá u Měřína. Kolem 9. září roku 1743 se manželům Weltzovým narodil syn Václav Ignác Silvestr Augustin.

            Dnes se již nedá zjistit, kdy vstoupil Karel do služeb hraběte, ani od kdy vykonával funkci zámeckého kapelníka. Od počátku své služby byl komorníkem hraběte Tomáše Vinciguerry Collalta. Tento Weltz je označován v hraběcí závěti z roku 1769 jako Musik-direktor.

            Jemu je připisováno všech 116 světských nástrojových skladeb. Tyto skladby jsou mu připisovány zejména proto, že v historických pramenech je zmínka o Karlových znamenitých schopnostech houslisty, a právě skladby pro tento nástroj v Brtnickém hudebním inventáři převažují.

            V této činnosti pokračuje i u syna hraběte Jana Nepomuka Collalta a je „Maestrem“ kapely na brtnickém zámku a také hudební skladatel až do roku 1754. Podle zápisů v inventáři byla tehdy pěstována převážně komorní hudba, oproti symfonické, která ustoupila do pozadí.  

            V listopadu 1754 byl jmenován hofmistrem – nejvyšším úředníkem Collaltova dvora, odpovědným i za domácí pokladnu. Jako správce celého Collaltova dvora odešel do Vídně.Vyplácel panstvo, úředníky, služebný personál i řemeslníky, obchodníky apod. Od té doby byla Weltzova činnost vázána hlavně na Vídeň, kde bylo Collaltovo hlavní sídlo.

            Karel Weltz setrval ve službách Collaltů až do roku 1779. Již nebyl ve funkci maestra kapely, protože ta se po smrti Tomáše Vinciguerry rozpadla.  Zemřel před rokem 1788.           

            Ignác Weltz  byl v Brtnici v letech 1775 až 1759 rychtářem a potom v letech 1761 až 1763 purkmistrem a zemřel jako devětapadesátiletý dne 15. října 1763. Za svého rychtářování (v roce 1758) získal dům na jižním nároží náměstí od svého tchána. Po velkém požáru roku 1760 jej celý barokně přestavěl. Kolik měl dětí se přesně nepodařilo zjistit, víme však s jistotou, že měl dceru Alžbětu.

            Mikoláš Weltz víme o něm pouze to, že byl bratrem Ignáce Weltze. Žádné další záznamy o něm se nepodařilo najít.

            Silvestr Weltz narozen 1712 zemřel roku 1777. O jeho životě se nedochovalo téměř žádných záznamů. S jistou víme, že byl místní rodák a také v městečku zemřel.

            Ze záznamů se dá usuzovat, že Silvestr Weltz byl synem řemeslníka Karla Weltze a bratrem Collaltova hofmistra a maestra Karla Weltze.        

            Roku 1758 byl ředitelem panství a u jeho jména  je zapsán titul Direktor Pirnitti i když téhož roku je i uveden jako Chori praefectus s označením Direktor musicae. V roce 1760 je uváděn jako Praefectus musicae.

            V matrikách je uváděn také jako ředitel chrámové hudby a je zřejmé, že v této funkci působil až do své smrti roku 1777. Právě tento S. Weltz byl pořizovatelem inventáře a jeho pisatelem. Jemu je přisuzována jediná chrámová skladba zaznamenaná v inventáři.

     Ze 117 skladeb, které jsou uvedeny v již zmíněném inventáři, jejichž autorem je Weltz (bez křestního jména), je 116 nástrojových a 1 chrámová skladba. Převahu mají v nástrojových kompozicích houslové sonáty a koncerty. Houslové kompozice byly přisouzeny Karlu Weltzovi, který byl výborným houslistou.

            Bohužel hudebniny, uvedené v inventáři, se nedochovaly. V archivu farního kostela v Brtnici bylo nalezeno jen několik málo skladeb, avšak jen dvě z nich jsou v inventáři zaznamenány: Te Deum od J. Schránka a Motetto pro omni festa od Wagenseila. Tyto dvě kompozice jsou psány rukou Silvestra Weltze a pocházejí z jeho majetku.

(Obrázek: Titulní list Offertoria Math. Palloty s podpisem Silvestra Weltze - kliknutím otevřete velký.)

            Václav Ignác Silvestr Augustin Weltz syn maestra Karla Weltze se narodil 9. září 1743.

Václav František de Paula Weltz  druhý syn maestra Karla Weltze.

            Josef Weltz odešel  13. 8. roku 1752 do Prahy do služby. Tímto datem také jeho jméno mizí ze záznamů a tím patrně i ze služeb hraběte.

            Rod Weltzů se významně podílel na kulturním i společenském dění městyse, ale i hudebním životě na zámku a collaltovském panství vůbec.

            Z dalších frekventovaných držitelů jména Weltz se objevují v matrice ještě další držitelé tohoto jména a tak si je můžeme připomenout:

            Mikuláš Weltz, se narodil v městečku roku 1715. a je o něm pouze známo, že zemřel jako krčmář v Knežicích roku 1767.

            Josef Weltz je  další člen rodiny Weltzů. Víme o něm pouze, že byl též ve službách Tomáše Vinciguerry Collalta.

            Tímto vlastně končí rod Weltzů v Brtnici neboť mizí z brtnických matrik. Jméno Weltz se však dochovalo až do dnešních dob právě v Kněžicích. Pokud bereme v potaz záznamy J. večeři v Domovopise Kněžic z roku 1937. Zde však již uvádí jméno počeštěné jako Velcovy a to v sedmi domech.

Rod Zima.

            František   Zima  byl povoláním  domkář v Brtnici. Kdy se narodil se neví, zemřel asi v roce 1820. Za manželku měl Veroniku Zimovou – Musilovou. Bydleli v Brtnici. Měly dvě děti -  Marii  Zimovou a Tomáše  Zimy. Více informací o nich není známo.

            Tomáš   Zima byl povoláním  zedník. Bydlel v Brtnici v č. p. 341. Narodil se 18. 9. 1853 v Brtnici a zde také zemřel 29. 7. 1893.

Za manželku si vzal Františku Řepovou – rozvedenou Kousalovou z Brtnice. Společně vychovali děti - Annu  Řepovou -  Seidlová (nevlastní), Marie Řepovou - Dlouhou (nevlastní) a Františku Zimovou – Žákovou. Více informací o nich není známo.

            Františka   Zimová -  Žáková se narodila 28. 9. 1884 v Brtnici a bydlela v č. p. 340. V Brtnici rovněž zemřela 8. 1. 1953. Za muže měla Antonína  Žáka  od 22.8.1905 který byl povoláním  krejčí. Ten se narodil 9. 9. 1879 v Brtnici a bydlel v č. p.  52. V Brtnici rovněž zemřel 7. 1. 1949. Měli dvě děti - Karla  Žáka a Marii Žákovou -  Svobodovou. Více informací o nich není známo.

            Marie   Zimová zemřela v roce 1850. Více podrobností o tomto rodě se nepodařilo získat.

Rod Žák.

            Jan   Žák byl v Brtnici 1/4láník (Vierthlahner). Víme, že se narodil někdy v roce 1780 a zemřel v roce 1849. Za manželku měl  Annu  Žákovou – Jarošovou z Kněžic, narozenou roku 1780. Spolu měli jednoho syna Antonína Žáka. Více informací se nepodařilo zjistit.

            Antonín   Žák byl v Brtnici domkář (Häusler). Narodil se sice v Kněžicích 13.6.1809 ale bydlel od 5. 5. 1839 Brtnici, kde zemřel roku 1879. Za manželku si vzal Františku Žákovou – Vlčkovou narozenou 21. 8. 1820 v Brtnice, kde také zemřela v roce 1889. Spolu měli dva chlapce - Antonína  Žáka  a Františka  Žáka.

            Antonín   Žák byl v Brtnici krejčovský mistr (Schneiderm).

Narodil se 25.5.1843 a bydlel v Brtnici v č. p. 335. Za manželku si vzal Marii Žákovou – Votavovou narozenou 31. 5. 1849 z Brtnice z č. p. 388. Měli jednoho syna Antonína  Žáka.

            František  Žák se narodil někdy v roce 1859 v Brtnici a víme pouze že bydlel v č. p. 335. Více informací o něm není známo.

            Antonín Žák se stal v Brtnici krejčím. Narodil se 9. 9.1879 a bydlel v Brtnici v č. p. 52. Za manželku si vzal Františku Žákovou -  Zimovou narozenou 28. 9.1884 z Brtnice které bydlela v č. p. 340. Ta zemřela 8. 1.1953 v Brtnici. Měli dvě děti - Karla  Žáka  a Marie  Žákovou. Více informací se nepodařilo zjistit.

            Karel Žák byl rovněž v Brtnici, kde se narodil někdy v roce 1905 krejčím. Více informací o něm není známo.

            Marie   Žáková – Svobodová, Fučíková se narodila v Brtnici  15. 8. 1908 a zemřela 3. 12.1972 ve Zlíně. Za partnera si zvolila Ludvíka  Svobodu, který byl povoláním  knihařský tovaryš. Bydlel v Lukách nad Jihlavou i když se narodil v Brtnici 17. 8. 1905 v domku č. p. 317. Zemřel9.5. 1985 v Otrokovicích č.p. 1253. Vychovali spolu dvě děti - Pavla  Svobodu a Bohumilu  Svobodovou -  Mičkalová která byla nevlastní.

Marie se znovu provdala 9. 5. 1927 za Leopolda  Fučíka, který zemřel 22.12.1933. Povoláním  obuvník. Narodil se 2. 10. 1904 v Brtnici. Tím zřejmě končí tento rod Žáků v Brtnici.

 

 

            Dále např. rody: BRYCHTů, ČECHů, FLEZARů, KRUŽÍKů, RUBEŠů, SUCHÁNKů, SVOBODů, TOUFARů, VETCHÝch, ... a všech ostatních lidiček, kteří čekají až o nich získám za vaší pomoci, nějaké informace.  (Kdy kde bydleli, co dělali a pod.)

O slavných rodácích z Brtnice.

            Umění, věda a zejména hudba vždy měly v Brtnici živnou půdu z níž vykvetl nejeden květ. I když se nezachoval řada zvučných jmen vynikajících mužů i žen, přece jich lze několik nalézt v prachu starých archiválií a vypátrat tak několik těch jmen a stop, co Brtnici dělali a dělají čest dodnes.

Marián Klár se narodil také v 16. století a byl v té době v té době slavný spisovatel kněz-piarista. Po odchodu z Brtnice vydal v Bavorsku pozoruhodný „Slovník politicko-řečnicko-dějepisný“.

Tomáš Dršťka  vynikal v básnické škole která byla roku 1611 založena v Brtnici.

Učený rabín z rodiny Horovitzů žil v roce 1690. Sepsal a u Dihrfurta v Bavorsku vydal dílo o Pentateuchu (Pět knih Mojžíšových).

David Liparth, věhlasný sochař, místní rodák. Působil v Brtnici počátkem 18.století. Bydlel v domku v Podzámčí. Mnoho o jeho životě nevíme. Byl synem truhláře, a tak lze pouze usuzovat, že mu zprvu kudlička, později dláto nebylo cizí. To se již u něho začínala projevovat touha tvárnit hmotu.

            David se narodil do doby, kdy v Brtnici vlastnil již šestý hrabě Collalto – Antonín Rambald – hrabě s duší básníka a podporovatel umění.  A tak, než brtnický barok nabyl plně své síly začínal se sakrálními plastikami a kdo jiný než brtnický David přispěl svými sloupy se sochami světců. Kolik jich vlastně bylo?

Do dnešních dnů se jich dochovalo šest: sloup sv. Josefa, sloup sv. Rocha, sloup sv. Antonína Papuánského, sloup sv. Leopolda lidově zvaný "sv. Václav“, sloup se sv. Tomášem Aquinským  a sloup s Madonou - sloup Panny Marie. Výčet však není zcela úplný, dle Temperových obrazů víme, že další sloup byl v severní části dolního náměstí, a další u obloukového mostu, který stával před radnicí. A co veřejný pranýř, jehož pozůstatek nám jej do dnešních dnů připomíná. Není tento kruhový kámen zbytek umě zdobeného sloupu veřejné hanby? Vždyť odsouzený se mnohem lépe připoutá ke sloupu než…

            Liparth žije v Brtnici v době baroka a dle tehdejších zvyklostí, každý most musí nést sochy – „nezasošený most není mostem jaksepatří“. A tak všechny mosty byla stavěny se záměrem, že budou ozdobeny sochami, i když na dokončení čekaly řadu let. To než dorazily objemné kvádry milovského vápence na zámecké nádvoří. David tak opouští svou řezbářskou dílničku pod strání pod zámeckým parkem hned na jaře roku 1715 a dává se do díla. Svůj „ateliér“ má pod arkádami křídla zámku. Sotva začíná tesat, kosí brtnické zákeřný nepřítel – mor. Tonoucí se stébla chytá a Davit tesá svého svatého Rocha – osvědčeného ochránce před morem. A opravdu, jakmile byla socha uprostřed mostu vztyčena světec vyslyšel snad motlitby a na den sv. Rocha – 16. srpna mor skončil. A tak vznikl slavný děkovný průvod za odvrácení moru k soše světce na mostě na náměstí. Pro tento průvod vyřezal pak ještě David, ze dřeva lipového, sochu Anděla Strážce jak vede dítě, která je každoročně nesena v tomto děkovném průvodu.

            Vraťme se však k Lipanovi – sochaři. Pracuje, nezná nic než tvrdou práci. Pracuje pilně a neuplynou ani čtyři roky a dva brtnické mosty nesou dvanáct jeho soch světců. Davide – děkujeme.

 

František Bezstarosti  se v roce 1773 v Brtnici narodil. Byl to syn učitele a jako vzorný učitel zemřel v roce 1831 ve Zbraslavi u Rosic.

Matěj Procházka  se 4.2. 1811 narodil v Brtnici v malém domečku který stával na místě dnešního domku v ulice Legionářské v č. 242 pan jako syn pekaře. Matěj Procházka dosáhnul hodnosti čestného kanovníka a doktora a jmenován byl také čestným občanem Brtnice. Zemřel v požehnaném věku 26. listopadu 1889.

Emanuel Binko se v roce 1851 narodil ve Žďáře. Bohužel však v roce 1891 ochuravěl duševně a po dvouletém utrpení zemřel. Odpočívá na hřbitově velkomezeříčském.

Alois Josef Pátek – historik, se narodil 17. 5. 1887 v Třešti. Učitelský ústav studoval v Brně a bydlel v Dominikánském klášteře s Leošem Janáčkem.Roku 1880 přišel do Brtnice, kde působil jako učitel celkem 18 let. Roku 1887 napsal monografii “Brtnice Trhová a zboží brtnické”, první soustavné dějiny a topografický popis Brtnice a brtnického panství a Okresního hejtmanství Jihlavského. Psal vlastivědné a pedagogické články do Historických rozhledů, Matice moravské a Jihlavských listů a dále do časopisů Učitelské noviny, Učitelské listy, Národ a škola, Komenský, Občan, Hlasy ze západní Moravy, Moravská orlice, Haná a dalších. V letech 1897-1903 byl učitelem a správcem školy v obci Luka nad Jihlavou a v letech 1905-15 nadučitelem v Kamenici u Jihlavy. V roce 1915 odešel na odpočinek do Kroměříže kde zemřel 13. 9. 1927.

 

Josef Skála se narodil 12.10.1856 v Brtnici u Jihlavy. Brtnický rodák nastoupil na březnickou faru dne 28.března 1893 ve svých 37 letech z Luk u Jihlavy. Byl především jako farář společně s učiteli v tehdejší době na venkově nositelem osvěty a šířil kulturu a vzdělání mezi lidmi.

            Za jeho působení ještě doznívala robota na farních pozemcích i farní desátky a byly znát sociální rozdíly v přístupu k farníkům. Například při pohřbech se zvonilo podle majetkových poměrů zemřelého. Po příchodu faráře Josefa Skály tyto rozdíly přestaly. Odboural řadu předsudků, které církev v 19.století ještě trpěla. Mezi věřícími nedělal rozdílu, ke všem byl stejně laskavý. Při pohřbu šel každému za rakví od domu smutku a zvony vyzváněly po celou cestu do kostela. Konsistorní rada Josef Skála působil v Březnicích 26 roků. Zemřel po vážné nemoci 30.června 1919 ve věku 63 let. Byl pochován vedle své matky za hlavním křížem na březnickém hřbitově.

            Domácnost mu vedla maminka Marie Skálová (1824 – 1903), brtnická rodačka a v domácnosti jim pomáhala i služka.

 

Schmuttermainer Collaltovský lesmistr napsal knihu (1826) Vylíčení dějin Brtnice. Rukopis se ale bohužel někde založil a není k nalezení.

Alois Karel Hoffmann  se narodil se 8.11.1886 v Dolní (Zámecké) Rožínce u Bystřice nad Pernštýnem, kde byl jeho otec správcem důchodů hraběte Mitrowského. Bydlel v Brtnici na náměstí Svobody v domě č.77. Jeho stěžejním dílem je knížka “Městys Brtnice na Moravě” z roku 1925. Bratranec architekta Josefa Hoffmanna. Zemřel 22. ledna 1935.

Berta Dobrovolná  byla brtničkou rodačkou a dcerou mlynáře. Měla umělecké jméno Berta Broumovsky nebo také Berta Detlev. Svoji hereckou kariéru začínala jako ochotnice v brtnickém spolku, později působila v Praze a na velkoměstských scénách v Německu.

Alois Boudný, lidový řezbář, jehož dílka lze dodnes nalézt v mnohých brtnických rodinách.

Alois Toufar se narodil 28. 4. 1919 v Brtnici. Vystudoval učitelský ústav ve Znojmě, v roce 1945 začal působit jako učitel v Brtnici. Alois Toufar působil později jako pedagog v Jihlavě, Třebíči a Boskovicích. Zemřel 17. 11. 1978 v Jihlavě.

Josef Hoffmann, Prof. Arch. dr. h. c.  architekt světové pověsti, je také ještě rodákem z Brtnice.  Narodil se zde 15. 12. 1870. Je to syn bývalého starosty. Hoffmannovy návrhy jsou ještě dnes významnou částí výrobního programu několika špičkových firem. Zemřel ve Vídni 7. 5. 1956.Ale to je již jiná kapitola, která si zasloužila více písmen.

 

Brtnické osobnosti.

            V Brtnickém zpravodaji - který vydává Město Brtnice -  vychází seriál o slavných a významných rodácích z Brtnice a okolí díky K. Růžičkové. Na tomto místě si je můžete přečíst tak, jak byly postupně uveřejňovány a tak se podrobněji seznámit s jednotlivými rodáky.

 

Alois Toufar (1919 – 1978)

            Alois Toufar začal rozvíjet své nadání již v dětství v rodné Brtnici, později na učitelském ústavu ve Znojmě, kde ho vedl učitel Otakar Zemina. Jemu patrně vděčil za celoživotní zálibu pro detailní drobnokresbu. Další podněty získal při studiu výtvarné výchovy na Vyšší pedagogické škole v Brně.

            Za války byl vězněn v Osvětimi a Buchenwaldu, kde se setkal náhodně s prof. V. V. Štechem, ovlivnila ho i četná osobní přátelství s výtvarnými umělci.

            Na první osobní výstavě v Brně (1957) vystavoval půvabné, kresebně založené obrázky krajin. Brzy ho však zaujala nová výtvarná problematika jeho generace. Přes stále radikálnější stylizaci přírodních forem došel k tvorbě, řízené výhradně niternými zdroji vlastní představivosti. V jeho obsáhlém díle se zrcadlí cit pro kreslířské a malířské kvality obrazu i schopnost přijímat podněty z poezie a hudby, schopnost sdělovat svou imaginaci.

            Nevyčerpatelné nadšení a celou svou osobnost vložil do celoživotního pedagogického působení. Rozvíjením autentického dětského výtvarného projevu vložil trvalý vklad do české výtvarné výchovy. Jedinečným způsobem po dvacet let činnosti proslulého dětského výtvarného kroužku v Brtnici podporoval v dětech odvahu k výtvarné výpovědi a spontánnímu výrazu, věnoval ve výzkumu dětské výtvarné tvořivosti a nalézání metody práce s nimi.

            Působil také v Jihlavě, Třebíči, Boskovicích, ale rodná Brtnice mu přirostla k srdci. Její renesanční a barokní kouzlo nesčetněkrát zachytil tužkou i štětcem.

            O své práci Alois Toufar řekl: „Nejkrásnější a nejšťastnější okamžiky v naší uchvátané a nesoustředěné době jsou pouze ty ojedinělé okamžiky, kdy hrajeme s dětmi společnou „velkou hru“. Je to jen tehdy, když dítě je naším rovnocenným spoluhráčem a ne pouze vykonavatelem naší vůle.“

(Použito článku BZ duben 2009.)