wz

Historie domů v Brtnici.

           

                        V Brtnici jsou dodnes zbytky značného rozsahu středověké zástavby kolem dvou významných městských prostorů.  Jedním z nich je nynější náměstí, rozdělené říčkou Brtničkou na „Dolní náměstí“ a „Horní náměstí“. Druhý významný prostor bylo tak zvané Tržiště, na kterém je situován i farní kostel.

Historická Brtnice to je na 450 čísel historických domů. Tyto domy jsou nejen v těchto lokalitách, ale také podél Brtničky, v Podzámčí, na Nábřeží – které se jmenovalo Masné krámy, Na skále, Na Horním městě, v Židovské čtvrti,v části zvané Zašpitál, v okolí Kapličky, v Židovské ulici – dnešní Legionářské, v Žabí – dnešní Rokštýnské, Podmoklí a tak dále. Již samotné názvy těchto lokalit nám dává tušit jak vznikl jejich název. 

            Je samozřejmé, že mnohé z nich byly v průběhu staletí upravovány, rekonstruovány a upraveny pro potřeby dnešní doby. Ale svoji historii mají a mým zájmem, s vaším přispěním, je tuto historii podchytit a zachovat.

 

            Pojďte se podívat na to, co z těch dob dávno minulých se doposud podařilo shromáždit a pomozte prosím poskytnutím svých vzpomínek nebo dovolte nahlédnout do rodinných kronik a tak zaznamenat pro další pokolení ty zajímavé střípky historie brtnických domů.                                                                     

Dům čís. popisné 34

Náměstí od kostela            Tento honosný dům se nachází na „Dolním rynku“ dnešním

náměstí Svobody. U tohoto domu se již začíná projevovat klasicistická

zástavba náměstí po provedené rekonstrukci v posledních letech

18. století. V té době bylo mnoho domů, které byly buď přestavěny na

starých základech, nebo vznikly jako nové.

Tento dům byl přestavěn na starých základech, pravděpodobně

na základech kláštera, který byl zde založen a nedokončen. K stavbě

tohoto domu – bývalé panské hospody bylo využito původních nosných zdí.

Dům čís. popisné 40

            Nachází se v ulici „Valdštejnské“.  Jde o poměrně rozsáhlé stavení statku, jehož základní budova zle datovat do konce 17. století. Stropy obytných místností jsou bohatě zdobené štukovou výzdobou. I zde zle vypozorovat klasickou trojdílnou dispozici se síní, obytnou místností a komorou. Na statku je rovněž v jeho sklepích pramen – studánka.

Dům čís. popisné 41

            Nachází se v ulici „Valdštenské“ . Jedná se o jeden z nejstarších statků. Jeho původ lze klást na přelom 17. a 18. století. Ze svahu od původního úvozu – dnešní ulice – jsou přístupné sklepy ve kterých nechybí samozřejmě pramen respektive studánka. V obytné části statku je doposud zachována klasická trojdílná dispozice se síní, obytnou světnicí, komorou a lze vystopovat i černou kuchyni. 

Pravý statek před vjezdem z ulice.

Dům čís. popisné 45

            Nachází se v ulici „Valdštejnská“. Je to renesanční dům, jehož levý trakt je oddělený

od pravého mohutnou střední zdí, která obsahuje valenou zaklenutou „černou kuchyní“ a ve

dvoře renesanční komoru s valenou klenbou s křížovými lunetami. Hodnotným renesančním

detailem je také vstupní portál sklepa. V tomto domě byl překvapivě nalezen v jednom z jeho

sklepů datovaný portálek.  Na tomto portálku je letopočet 1612. Pravděpodobně se jedná o

starobyl= základy na které byl mnohem později vystaven dnešní dům.

Dům čís. popisné 46

Dům číslo popisné 46 v ulici Valdštejnská.
Z fotogalerie Ježka Brtnického.            Nachází se v ulici „Valdštejnská“. Jde o klasicistní domek

bezzemků. Domek je situován do období přelomu 17. a 18.

století – čemuž odpovídá jednoduché zdobení, rovné čisté linie,

stavba se vyznačuje jakoby přísným řádem.

Jako zajímavost lze u tohoto domku připomenout zajímavou

truhlářskou práci na vratech.

Rovněž u tohoto domu lze předpokládat renesanční úseky

zdiva, které však při později při necitlivých úpravách zcela

ztratily svůj charakter.

 

Dům čís. popisné 47

        

Tento dům se nachází v ulici „Valdštejnská“.

Jde rovněž o klasicistní domek bezzemků.

Domek je situován do období přelomu 17. a 18.

století – čemuž odpovídá jednoduché zdobení,

rovné čisté linie, stavba se vyznačuje jakoby přísným

řádem. Jako zajímavost lze u tohoto domku připomenout

zajímavou truhlářskou práci zejména na dveřích a verandě.

Rovněž u tohoto domu lze předpokládat renesanční

úseky zdiva. Ty však bohužel při pozdějších při necitlivých úpravách zcela ztratily svůj

charakter.

Dům čís. popisné 48

           

Tento dům se nachází v ulici „Valdštejnská“.

Jde rovněž o klasicistní domek bezzemků.

Domek je situován do období přelomu 17. a 18.

století, rovné čisté linie, stavba se vyznačuje jakoby přísným

řádem.

Rovněž u tohoto domu lze předpokládat renesanční úseky zdiva.

Ty však bohužel při pozdějších při necitlivých úpravách zcela ztratily

svůj charakter.

 

 

Dům čís. popisné 49 

Pohled na brtnickou faru.
Autor: Ježek Brtnický.            Tento dům je brtnickou faru na rohu ulice Hřbitovní

a Valdštejnské. Z této ulice je také mohutné schodiště u vchodu a

zaklenutá brána při vjezdu do dvora.

Jedná se o mnohem významnější volně stojící dům. Výrazně se u něj

uplatňují renesanční úseky a stavebně je zajímavá klenba

polosuteréního prostoru.

            Fara v Brtnici se poprvé připomíná roku 1446 při příležitosti

sporu o desátky s Draslavem z Opatova. V roce 1657 shořela fara i kostel

úplně. Ani v dalších letech nebyla fara ušetřena. Ve velkém ohni roku 1760

shořela fara, kostel a farní archiv (a tím i řada archivních materiálů obce).

Dům čís. popisné 50

            Sousední dům č. 50 v ulici „Valdštejnská“ má také zbytky renesančního zdiva.

Dům čís. popisné 53

            Volně samostatně stojící dům v ulici „Valdštejnská“. Tento dům

Domek na nároží č. 53má bohužel zachované pouze zbytky renesančního zdiva. V dobách, kdy

byl kolem kostela ještě hřbitov a na zámek vedla pouze úvozová cesta,

tak v té době se pravděpodobně jednalo o dům měšťanský.

Majitel domu byl v obecní radě a měl mimo jiné na starost také

správu rynku, na kterém se konaly pravidelné jarmarky. Zachovalý

„balkonek“ tomu plně nasvědčuje. Z něho pravděpodobně dával pokyny

strážnému rynku.

            Z doby přelomu 18 a 19 století již se nám o tomto domě zachovalo více zpráv. Dům kypěl

bohatým životem. V domě byla velká ševcovská dílna, ve které zaměstnával majitel nejen několik

tovaryšů, ale i řadu učňů. Byl zde také krám – obchod se škorněmi a obuví. Krámek byl situován

do úvozu – dnešní ulice Valdštejnské. Druhý kvelb – to bylo řeznictví. Majitel nejenže

provozoval poměrně velkou ševcovskou dílnu, ale měl také podíl na provozu trhů s dobytkem,

které se konaly na severním okraji městečka, na kopečku, kde se později začalo říkat Na cihelně.

Mělo to své výhody, měl přehled o tom, kdo jaké dobytče nakoupil a kdo jaké dobytče poráží a

odevzdává kůži.

            Velké sklepy tohoto domu také zajisté ukrývají nejedno tajemství. Lze soudit, že některých

sklepních prostor bylo využíváno nejen v teoretické výuce „učňů“, ale také v době, kdy Brtnice

ještě neměla školu, nebo nová škola už neměla dost prostorů, byly tyto prostory určeny i k výuce

obecních školáků.

Dům čís. popisné 61

            Nachází se v ulici „Pod zámkem“.

Dům čís. popisné 72

            Je v ulici „Valdštýnská“ a je zajímavý po stavební stránce.

Dům čís. popisné 74

Valdštejnský dům - čís. popisné 74 v Brtnici na náměstí.
Foto Ježek Brtnický.            Tento dům je na náměstí – na rohu Horního rynku a rohu ulice

Valdštejnské naproti kostelu . Tento objekt, který v dnešní podobě

zabírá plochu dvou středověkých stavebních parcel má zachovalé

středověké sklepy, hlavní vertikální konstrukce a také zcela

neporušený gotický tunelový prostor v mezipatře křídla budovy.

U toho domu lze nalézt i gotické základy. Později se na tomto domě

uplatnila renesance. Na první pohled je zřejmé, že se jedná o

„slepenec“ dvou domů.

Je pravděpodobné, že původní středověkou stavbu využívaly Valdštejnové jako své

správní sídlo v době, kdy ještě nebyl brtnický hrad přestavěn na obyvatelný zámek a Rokštejn

již byl za husitských válek poničen a neobyvatelný. Od roku 1409 se hospodářským středem

Valdštejnů stává Brtnice. Z těch dob je zřejmě i obecný název tohoto domu – Valdštejnský

dům.

            Původní stavby (nejméně dva domy) byly budovány v kameni, pravděpodobně opevněny

a měly i svou vlastní studnu. Teprve okolo roku 1500 dochází na těchto domech ke gotickým

stavebním úpravám a teprve o dvě století později – s nástupem baroka – dochází k větší

přestavbě. Oba domy jsou sloučeny do jednoho celku.

Kým a jak byl tento dům v historii využíván, není přesně dnes známo. Hodně ale o jeho

využití vypovídají čtyři vrstvy fresek, které jsou ukryty pod dnešní fasádou. Nejstarší je

renesanční sgrafit, pak fresková výzdoba s obrázky krajin, zřejmě z období baroka. Na domě

jsou ještě fresky náboženských motivů a poslední je iluzorní dekorativní kvádrování – obdoba

dnešní podoby.

            O využívání tohoto domu napovídají také do dnešních dnů zachované jeho jednotlivé části

interiéru – velká klenutá gotická síň, portál ve tvaru oslího hřbetu, kamenný sklípek se studánkou,

dvě černé kuchyně se zbytky topenišť a malá komnata klenutý převýšenou neckovou klenbou

se čtyřmi dvojicemi lunet.

V tomto domě měl po řadu let krám židovský obchodník Rudolf Weissenstein, prodával zde

obleky. V říjnu 1931 odešel do Jihlavy. Pravděpodobně potom tento krámek využíval jeden z 

brtnických pekařů a prodával zde své vyhlášené rohlíčky.

 

Dům čís. popisné 75

            Tento dům je náměstí Svobody – na „Horním rynku“.

Tento dům je zřejmě na renesančních základech a má pouze

barokní úpravu staršího městského domu. O těchto změnách

pravděpodobně svědčí letopočet na vstupním portálu  - rok 1734.

V tomto domě se zachovaly pouze dílčí stavební gotické

části – pravý sklep a detaily vertikálních konstrukcí.  V přízemí,

v zadní komoře, jsou ještě zachovalé pozdně středověké křížové

klenby. Ostatní stropní klenby v domě jsou již barokní – plackové.

Před domem se také zachovaly původní kamenné „lavice“.  

Dům čís. popisné 76

                        Dům na náměstí Svobody – na „Horním rynku“.  V tomto domě je

lékárna „U sv. Ducha“.

Zde se dochovaly pouze gotické sklepy, jinak celý dům prodělal

renesanční přestavbu. Jsou zachovány pouze drobné renesanční

detaily jako nejzajímavější lze označit klenuté sklepy,

polokruhovou valenou klenbu v průjezdu s mohutnými hřebínky a křížové

 klenby v patře.

            Bohužel klasicistická zástavba se projevila na tomto domě v posledních

letech 18. století.

Dům prodělal necitlivou přestavbu průčelí.

 

Dům čís. popisné 77

            Dům se nachází na náměstí Svobody – na „Horním rynku“. V tomto

Dům č. 77domě bydlel Alois Karel Hoffmann, bratranec architekta Josefa

Hoffmanna.   A. K. HOFFMANN se narodil 8. 11. 1886 v Dolní

(Zámecké) Rožínce u Bystřice nad Pernštýnem, kde byl jeho otec

správcem důchodů hraběte Mitrowského. Od své svatby bydlel v Brtnici

v tomto domě.

Byl zaníceným obdivovatelem Brtnice, působil v obecní

samosprávě a v řadě místních spolků. V roce 1925 založil tradici

kostýmovaného historického „morového“ průvodu, který připomíná  

rok 1715, kdy Brtnici postihla velká morová epidemie. V roce 1921 založil obecní pamětní knihu.

V roce 1926 začal vydávat časopis Brtnický kraj. Jeho stěžejním dílem je knížka “Městys Brtnice

na Moravě” z roku 1925.  Bratranec architekta Josefa Hoffmanna. Zemřel 22. ledna 1935.

Dům čís. popisné 78

            Dům je na náměstí Svobody – na „Horním rynku“ – na rohu s Nábřežím.  Rovněž zabírá

Soška sv. Jana z Nepomukunejméně dvě středověké parcely. I zde učinila své barokní přestavba. Přestavba

na západní frontě horního náměstí u č. 78 provedená kolem roku 1723 smazala

u tohoto domu všechny dřívější vývojové fáze. Dům byl sice přestaven ze dvou

sousedních domů, ale lze dokázat, že již tehdy šlo o patrový dům. O tom svědčí

klenutý prostor v zadní části přední budovy. Zajímavá je také místnost s

cihelnou klenbou situovanou při pravém nároží.

 

 

 

Dům čís. popisné 80

Na Nábřeží domy

Nachází se v ulici „Nábřeží“

 

Je to ten žlutý dům na obrázku.

 

 

Dům čís. popisné 82

            Nachází se v ulici „Nábřeží“. U tohoto domu se klasicistická zástavba začíná projevovat v

posledních letech 18. století, tak jako u mnoha ostatních domů, byly buď přestavěny při využití

starých základů, nebo vznikly jako nové. Tento dům byl přestavěn na starých základech.

Dům čís. popisné 84

            Nachází se v ulici „Nábřeží“

 

 

 

 

 

 

 

Dům čís. popisné 97

            Dům v ulici „Nábřeží“ rovněž postihla klasicistická zástavba z posledních letech

18. století, kdy u mnoho domů bylo buď přestavěny na starých základech, nebo vznikly jako

nové. Tento dům naštěstí prodělal „jen“ přestavbu průčelí.

Dům čís. popisné 184

            Nachází se v místní části zvané „Na skále“ – pod kaplí. Vznik tohoto domu

Domek Pod Kaplíje datován někdy kolem roku 1800. Na štítě domku je letopočet 1804.

 

 

 

 

 

 

Dům čís. popisné 193

            Nachází se v místní části zvané „Na skále“ – pod kaplí. Řešení tohoto domku je

také Klasicistní. Tento dům má dochované pouze plackové klenby v průjezdu.

Dům čís. popisné 200

100_2502-Zašpitálem č. p. 200            Nachází se v ulici Za špitálem – v bývalém židovském ghettu. Traduje se,

že tento dům bývala jakási židovská radnice. Jedná se o nejzdobenější a

největší ze zachovaných židovských domů v Brtnici.

 

 

 

 

 

 

 

Dům čís. popisné 207

            Tento dům se nachází v ulici Legionářské. Tehdy se ulice jmenovala Židovská. 

Jde o dům po pravé straně ulice směrem k Jihlavě.

Židovský obchodník Moritz Weisenstein se svou ženou Karolínou zde měli obchod s

 obilím a potravinami. Měli pět dětí.

Dům čís. popisné 210

            Dům nacházející se v ulici Legionářské. Jeden z významných domků bývalého židovského

města. Jeho vznik lze datovat do konce 18. století. Má také klasicistní řešení domu a rovněž má

dochované plackové klenby v průjezdu a velmi zajímavé sklepy. 

            Pan Kelbl měl v tomto domě malý obchůdek se smíšeným zbožím u „Židovského mostu“.

Po jeho smrti v obchůdku prodávala jeho žena Sofinka, někdy zvaná Kelblička. Koncem roku

1933 úmrtím Žofie Kölblové, vymřela tato rodina izraelského náboženství.

Dům čís. popisné 215

Dům čís. popisné 215 v ulici Legionářská v Brtnici.
Autor Ježek Brtnický            Dům č. 215 se nachází se v ulici Legionářské. U tohoto domu se rovněž

jedná o klasicistní řešení domu, o čemž také svědčí dochované plackové

klenby v průjezdu.

Jeho dávná historie nám zůstává doposud zahalena rouškou a blíže

si historii domu můžeme připomenout, až od roku 1907 kdy si tento dům

pronajal Bedřich Musil.

Ten přišel do Brtnice z Babic u Třebíče, kde se narodil 16. 12. 1882.

Předchůdce Bedřicha Musila - Jan Musil už vystavoval 100_2429v Paříži například tepané hodiny a také

tepaný rám na zrcadlo, za které dostal zlatou medaili. Odkoupilo je jeho

veličenstvo František Josef I. v roce 1877.

            Bedřich již po dvou letech v pronajatém domě zřídil dílnu. Prvý

zápis v knize živnostníků Brtnice je z 26. 11. 1909. Stavěl kachlová kamna

na kovových rámech s tepanými dvířky a ozdobami. Později se zabýval

nejen živností kovářskou, ale zejména strojním zámečnictvím. Mnozí

pamětníci si zajisté Kovář Bedřich Musil při práci na náměstí v Brtnici - Den pro starou Brtnici 2009
Autor Ježek Brtnickýještě pamatují, jak náměstíčko mezi domem a Brtničkou – tehdy ještě

nezregulovanou, bývalo, zejména před zahájením polních prací, plné různých

hospodářských strojů.

            A že Bedřich Musil v tomto domě č. p. 215 nebyl jen tak obyčejný řemeslník,

svědčí i to, že byl „Učebním pánem“ Společenstva řemeslné živnosti strojních

zámečníků v Brtnici s právem vydávat Listy tovaryšské a Listy výučné.

            Dům žije dále svým životem, upraveným dle potřeb živnosti a rodiny na

starých základech v souladu s domy v okolí. 

Dům čís. popisné 218

            Dům nacházející se v ulici Legionářské. Jde o jeden z dalších významných domků

bývalého židovského města. Jeho vznik lze datovat do konce 18. století. Má také klasicistní

řešení domu a rovněž má dochované plackové klenby v průjezdu a velmi zajímavé sklepy. 

Do nedávné domy měl dům i poměrně zachované původní štukové ozdoby na fasádě.

Dům čís. popisné 221

            Dům v ulici Legionářská. Starý dům, který pamatuje řadu obchodníků. Mezi živnostníky

100_2871-Č. p. 221 - Spotřební zboží Kružíkprý byl vyhledávaným, zejména pro své velké sklepní klenuté prostory.

            Jde rovněž o dům z konce 18. století v bývalém židovském městě.

Bohužel plackové klenby v přízemí tohoto domu vzaly v poslední době

za své, stejně jako původní štuková výzdoba fasády, která byla

odstraněna již počátkem 20. století.

            Rudolf Bretschneider prý bydlel v tomto domě v ulici „Židovské“.

V tomto domě měl výrobnu sodovek a limonád. Bydlel Na Kapli č. 226.

Prodejnu měl také v Židovské ulici č. 228, kde prodával i alkoholické nápoje. 6. 9. 1926 prodal

Rudolf Bretschneider tento dům konzumnímu spolku Vzájemnost – Včela. V březnu 1931 se

stává jednatelem regulační komise a na valné hromadě byl zvolen starostou Sboru dobrovolných

hasičů.

Dům čís. popisné 222

222 a 223 malé            Nachází se v ulici Legionářská. Je to ten druhý zelený dům na obrázku.

K tomu domu se vztahuje prý zajímavá pověst. Původně byl tento a

sousední dům jedním domem a po smrti rodičů jej zdědili dva bratři.

Bydleli v domě spokojeně až do doby, kdy v domě vznikl požár. Po požáru

byl dům přestavěn, rozdělen na dvě parcely a prodán různým majitelům.

            Nejstarší pamětníci si vybavují postavu starší paní či slečny.

(Její jméno ale odvál čas a zapomnění.) Jistě si ji pamatují, jak byla vždy

upravená a s velkou mašlí pod krkem. Měla v tomto domě maličkou prodejničku vína a likérů

Současně byla agentkou nějaké pojišťovny. V předsíňce domu jsou ještě zachovány poličky

zapuštěné do zdi. Připomínají malinkou hospůdku. Její majitelka prý ochotně vynášela židle

na malé prostranství přede dveře i potenciálním zákazníkům.

Dům čís. popisné 223

222 a 223 malé            Nachází se na rohu ulic Legionářská a Nábřeží. Je to ten prvý dům na

obrázku. V Židovské ulici byla v tomto domě zřízena v roce 1873 první

četnická stanice. Při požáru v roce 1899 shořelo v této ulici mnoho domů.

            MUDr. Josef Weisenstein (narozen 1893) byl od r. 1922 druhým

praktickým lékařem v Brtnici. Svoji ordinaci měl v tomto domě v tehdejší

Židovské ulici.

            Rodina Pachnerova měla prodejnu s textilem a drobným průmyslovým

zbožím v Židovské ulici v rohovém domě u mostu vedoucím k hasičské zbrojnici.

Měli syny Viléma, narozeného r. 1915 a asi o devět let mladšího Karla. Svůj obchod prodali

Hermannům (podle odhadu asi v r. 1935) a odstěhovali se do Mladé Vožice.

Dům čís. popisné 229

            Nachází se v ulici Legionářská, poblíž Zámeckého mostu na její pravé straně směrem k Jihlavě.

Dům čís. popisné 232

            Nachází se v ulici Legionářská.

Cecilie Furchtová v Židovské ul. č. 232 prodávala Kostelecké uzeniny.

Podle vyprávění jedenadevadesátileté pí. Peškové požádala v počátcích protektorátu

jejího tchána, který 30 let jezdil u Furchtů s koňmi, aby odvezl kufřík s cennostmi, prý

majetkem její dcery žijící v Bratislavě, do úschovy k nějakému továrníkovi v Plzni. To se stalo,

i když to tehdy bylo spojeno s velkým rizikem.

Dům čís. popisné 255

            Nachází se v rohu náměstí Svobody – na „Dolního rynku“. Kdysi stávala u

 židovské synagogy. Jde vlastně o statek s vraty na náměstí a stodolami a

hospodářským zázemím situovaným do ulice Za hospodou.

Josefinka Furchtová, dle místní přezdívky Šmulíková, měla na

náměstí V tomto domku miniaturní obchůdek – výkup a prodej kožek,

příležitostný prodej kůzlat a vetešnictví.

Když byla 28. 2. 1937 byla velká povodeň, tak mimo ostatní škody

voda zatopila i cestu u domu paní Furchtové a p. Dlouhého a i u

synagogy byla cesta dlouho pod vodou.

Dům čís. popisné 259

            Nachází se v samém středu náměstí Svobody – na „Dolního rynku“.

Brtnice čStředověký původ nelze vyloučit ani u některých částí obvodového zdiva

Tohoto domu. Jeho půdorysná podoba je z roku 1835, kdy byl zakreslen

do klasicistního katastru města.

            Budova, která se tak výrazně uplatňuje v organismu náměstí,

v sobě také obsahuje zbytky vertikálních středověkých konstrukcí,

které umožňují specifikovat tu skutečnost, že objekt, barokně

přestavený ve druhé polovině 18. století vznikl na parcelách minimálně

dvou samostatných středověkých domů.

            Jeho původní účel nám zůstává zahalen, ale lze se domnívat, že se jedná o původní budovu

kláštera, tu dal za svého času stavět zbožný hrabě Antonín mnichům Pavlátům v Brtnici.

Jak praví pověst stavba nebyla šťastně založena a počala se hroutit. Proto bylo od stavby

na náměstí upuštěno a klášter postaven vedle zámeckého kostela.  Budova však byla dokončena

a vznikla v ní první panská zájezdní hospoda.

            Jak plynul čas, byla budova více-méně využívána k různým účelům.

Jedna z verzí historiků předpokládá, že tento dům měl být upraven jako nájemní dům pro

rodiny soukeníků. S přestavbou prý dle vlastních plánů započal italský stavitel Giovanni Battista

Pieroni pro Rombalda XIII z Collalta. Mělo se jednat o součást sociálních staveb pro vznikající

soukenickou manufakturu. Podle této verze měl být dům čtyřkřídlý, s arkádovým dvore a

jednopatrový. Vlivem válečných událostí byla manufaktura zničena, tento dům nebyl dle tohoto

plánu dokončen a celý záměr zkrachoval. Zbytky zazděných arkád, monumentální portál,

vjezd a schodiště  - to jsou snad jediné zbytky původního architektonického záměru a kdyby byl

dokončen, tak by se jednalo o nejstarší nájemní bytový dům na našem území.

            Dům ale nezůstal nevyužitý, v domě se bydlelo, byly tam dílny a samozřejmě i hostinec.

Své jméno pravděpodobně získala po jednom z posledních významných držitelů a to jako

Kábův dům“.  V této budově byl Hotel u Černého orla, cukrárna a velké prostory byly využívány

k pořádání tanečních zábav. V pozdějších letech byla využívána i jako divadelní sál. Pamětníci

si vzpomínají ještě na to, že tam býval i statek.

            Rozsáhlé využití tohoto domu si zajisté také vyžadovalo rozsáhlé stavební úpravy, ty se

domu se nevyhnuly ani v prvních desetiletích 19. století. Zde došlo k dílčím stavebním úpravám,

nesoucí rukopis počátku 19. století kdy byl objekt doplněn o nové přístavby.

Dům čís. popisné 260

            Se nachází v těsném sousedství největšího domu na náměstí Svobody – na „Dolního rynku“.

Z původního městského domu z počátku 18. století se toho moc nezachovalo.

Na přelomu 18. a 19. století byl dům přestavěn na hostinec kterému se říkalo

„U modré hvězdy“.  Do té doby zle také datovat část zachovalých maštalí a

stodola průjezdná do ulice Za Hospodou. Dnešní podoba tohoto domu již

nijak nepřipomíná jeho dřívější slávu – je přebudován na obytný dům.

Dům čís. popisné 261

náměstí 261            Dům se nachází na náměstí Svobody – na „Dolního rynku“.

 

 

 

 

 

 

Dům čís. popisné 262

            Dům – statek - se nachází se na náměstí Svobody – na „Dolního rynku“.

náměstí 262            21. března roku 1928 zemřel v Brtnici v tomto domě soukromník Jindřich

Wotzilka ve věku 70 let. Zemřelý byl původně rolníkem a nájemcem polností a také

tohoto domu – statku. Býval zde rolnický lihovar, se všemi k němu tehdy

přináležejícími pozemky. Majitelem tohoto statku byl tehdy otec kronikářův Alois

Hoffmann, správce hraběte Mitrovského.

 

 

Dům čís. popisné 263.

Hoffmannův dům - uzavírá jižní část brtnického náměstí. Stavba vznikla patrně spojením

Brtnice - Hoffmannův důmdvou menších domů. Základy severního domu pocházejí z doby kolem

roku 1500, pozdně gotické jádro je dodnes patrné v silných zdech a valené

klenbě sklípku. Po požáru roku 1760 byly domy následující barokní

přestavbou sjednoceny.

            Dům vlastnilo několik generací rodiny Hoffmannů. Rodina bydlela

v patře, spodní klenuté místnosti a průjezd byly provozní a hospodářské.

Po smrti rodičů se děti nadále sjížděly do domu na letní pobyty a někdy

mezi lety 1907– 1911 Josef Hoffmann, tehdy již slavný vídeňský architekt, po smrti rodičů, citlivě

upravil vnější vzhled i interiéry domu pro letní pobyty své rodiny a sester. Doplnil schodiště,

vybavil ostěním malou místnost vedle průjezdu, kterou si zařídil jako pracovnu, dal osadit nové

dveře, navrhl některé kusy nábytku. Z malé místnosti v přízemí vedle průjezdu si zařídil pracovnu,

jejíž stěny pokrývalo dřevěné táflování. Na dvoře nechal upravit část stavení na altán, který

vybavil novým zahradním nábytkem. Vnější vzhled domu pozměnil jen málo, později po požáru

v roce 1934 dal původní mansardové střeše dnešní tvar.

            Dům byl Hoffmannově rodině zkonfiskován v roce 1945 (nejdříve byl převeden do majetku

místní organizace KSČ, poté zestátněn), Josef Hoffmann se do Brtnice už nikdy nevrátil. Dům

postupně chátral, vnitřní vybavení mizelo. Některé místnosti sloužily jako kanceláře, v přízemí

byla prodejna ovoce a zeleniny. Pestrá výmalba stěn byla překryta bílým nátěrem, díky němu se

paradoxně zachovala až do dnešních dní.

            V šedesátých letech hrozilo, že se část severního traktu směrem do dvora zřítí, proto byly

zdi a klenby bývalé kuchyně a přilehlé komory zachráněny betonovou injektáží, která naštěstí

setřela historickou autenticitu zdiva jen v těchto místech. Od roku 1970 byla do poschodí

umístěna veřejná knihovna. Na Hoffmanna se postupně zapomínalo.

            Po roce 1989 byl dům převeden do vlastnictví obce a poměrně záhy se začalo hovořit o

nutnosti jeho rekonstrukce.

            Projekt vytvořený v letech 1995-1997 se za přispění fondů Evropské unie podařilo realizovat

v roce 2003. Některé další stavební úpravy z poválečné doby byly opět odstraněny při restauraci

v roce 2003, která důsledně vycházela z dobových fotografií, které nechal vytvořit Josef

Hoffmann po dokončení své práce a publikoval je v soudobém tisku. Byly obnoveny osobité

úpravy, které tu Josef

Hoffmann provedl mezi léty 1907 – 1911, zejména vymalování místností v prvním patře

iluzivními tapetami, pro něž vytvořil vzory šablon. V přízemí byla pečlivě obnovena

architektova pracovna, ve které je k vidění i originální nábytek. V prvním patře byly odkryty a

restaurovány ornamentální výmalby. hoffmanuv-dum-1Rekonstrukce se týkala také budovy stodoly v zadní části

pozemku a v budoucnosti se počítá s obnovou zahradního altánu.

            Od 1, ledna 2006 spravuje Hoffmannův rodný dům Moravská galerie v Brně.

Převzetím odborných i provozních garancí za další rozvoj domu deklaruje

Moravská galerie cestu k modelu muzea umění a svou zodpovědnost za umělecké

a kulturní dědictví této země jako – do minulosti i budoucnosti – otevřenou oblast.

Dlouhodobá expozice přibližuje všechny základní oblasti tvorby významného

umělce. Tato expozice ale není chápana jako trvalý neměnný korpus. Jejím cílem

bude naopak vytvořit různé okruhy otázek, na které se budou snažit odpovědět

krátkodobé výstavní projekty navržené Muzeem užitého umění ve Vídni, kde se nachází

nejbohatší sbírka Hoffmannova díla i autorův archiv. Klíčem k výstavním aktivitám by se měla

stát možnost porovnání Hoffmannovy práce s jinými tvůrci.

            Oprava celého komplexu ještě není dokončena. Nicméně město Brtnice, které zůstává

vlastníkem objektu, předpokládá, že v případě dobrého stavu financí přikročí k revitalizaci

zadního traktu parcely Rodného domu Josefa Hoffmanna, kde se nachází již částečně opravená

stodola. Cílem je rovněž asanace stávajícího stavu zahrady a vytvoření centra oddechu místních

obyvatel i návštěvníků.

Součástí tohoto projektu je vytvoření zázemí, které by pomohlo využití celého areálu k dalším

kulturním akcím, jako například koncertům vážné i alternativní hudby, produkcím filmových

představení a podobně. V prostoru stodoly by mohl do budoucna vzniknout víceúčelový prostor,

kde by bylo možné podobné aktivity rozvinout.

Dům čís. popisné 368

            Nachází se na náměstí Svobody – na „Horním rynku“ jako rohový objekt s Rokštejnskou

ulicí. V domě se dochoval polokruhovitý gotický portálek se skosenou vnitřní hranou. Otvorem,

který rámuje, se vchází do sníženého přízemí pravého traktu domu osvětlovaného dvěma

střílnovitými gotickými okénky, z nichž levé je zhruba trojlisté a pravé má lomivý tvar.

Dům čís. popisné 379

            Do boby kdy bylo utvářeno gotické osídlení brtnické kotliny lze položit i budovu radnice.

Budova staré radnice s věžičkou.Brtnická radnice je významná historická budova, v urbanisticky

exponovaném panoramatu náměstí, jež byla původně typem radnice se

střední věží. Vznikla koncem 16. století, kdy v architektuře českých zemí

doznívala renesance, vedle níž však stále přetrvávaly prvky gotického

tvarosloví.

            Tato slohová symbióza je patrná i na budově radnice. Rozvrh hmot

hlavního průčelí, horizontálně rozděleného římsou, má renesanční

formu, avšak strohá plošnost fasády a završení atiky cimbuřím, Radnice od Brtničkydodávají radnici pevnostní

charakter. Byla postavena na parcelách nejméně dvou gotických domů, ze 

kterých se však dochovaly pouze fragmenty v obvodovém zdivu. Stavba má

středověký původ, i když v dnešní podoba je v podstatě výsledkem rozsáhlé

a důkladnérenesanční přestavby.

            Jedná se o nárožní dvoupodlažní budovu, po jejíž delší východní straně

protéká řeka Brtnička. Na západní straně budova těsně přiléhá k sousednímu

objektu stejné výšky. Objekt radnice se skládá z hlavní budovy, která je historicky

 cenná a je orientována do náměstí hlavním průčelím. Vznikla kolem roku 1500.

Dům na náměstí v Brtnici č.p. 379 - radnice
Autor: Ježek BrtnickýNa tento objekt pak z jižní strany navazují jednopodlažní dvorní přístavby.

Na jihovýchodní straně při řece Brtničce jde o hospodářskou přístavbu,

na straně jihozápadní jde o novodobou přístavbu sociálních zařízení z

20. Století.

Budova sama si dodnes dochovala svoji renesanční podobu

s charakteristickými vnějšími i interiérovými znaky. Patří mezi ně hlavně

celkové výtvarné řešení hlavního pětiokého průčelí završeného antikovým štítem s cimbuřím.

Interiér přízemí brtnické radnice.
Autor: Ježek BrtnickýOkna průčelí mají typická renesanční ostění se zkosenými vyžlabenými

parapety a přímými nadokenními římsami. Interiér přízemí doposud

neprodělal novodobé úpravy, najdeme renesanční slohový charakter,

který už ale postrádá patro. V průjezdu je po pravé straně původní

vstup z mázhauzu do 1. patra a je zde kamenný portál s reliéfem beraní hlavy

v nadpraží. V pravém traktu najdeme několik zaklenutých prostorů

hřebínkovitými klenbami. Přední část pravého traktu budovy tedy pochází z druhé poloviny

Renesanční portálky brtnické radnice.
Foto Ježek Brtnický16. století a ostatní části do jeho konce a začátku 17. století. Původní věž nad

atikovým štítem byla zrušena asi po velkém požáru v roce 1760, který zachvátil

nejen celou radnici.

            Stavba je však i tak výjimečná některými použitými detaily, a to jak z pohledu

netradičních použitých materiálů, tak i detailů technických. Za zmínku stojí např.

monolitický strop ve vstupní hale, nebo dlažba ze starších částečně opracovaných

kamenů, která nahradila pravidelnou dlažbu z 20. století. Zvonek ve vížce radnice

dostal jméno „Robotníček“. Po pravé straně vchodu do radnice je soudní kruhový

kámen - pranýř. V dobách, kdy město mělo soudní pravomoc, na něm stával odsouzenec, aby si

vyslechl rozsudek. 

            Během 20. století došlo k několika více či méně citelným stavebním zásahům, jež

znehodnotily historický význam budovy. Netradiční je vzhledové i barevné řešení v kancelářských

prostorách, kdy šedé stropy vnášejí modernější prvky do historické budovy, aniž by narušily

její původní historický vzhled. Celá střecha radnice je pro zachování původního historického

stylu provedena z dřevěných šindelů. Tento prvek pak podtrhuje původní vzhled odpovídající

dobovému rázu budovy.
            Ačkoli budova bude sloužit moderním požadavkům místní samosprávy, přesto se ve velké

části prostor podařilo zachovat původní historický vzhled budovy. Veškeré prvky původního

architektonického stylu tak velmi dobře doplňují a podtrhují krásu brtnického náměstí.

Dům čís. popisné 380

Dům na náměstí č            se nachází na náměstí Svobody – na „Horním rynku“. Středověké stavební

detaily lze objevit i v domech sousedících s radnicí. U domu stojícího hned vedle

radnice, to jsou sklepy situované pod přední polovinu objektu blíže k pravému

okraji parcely, z nich vybíhá níže položená valená klenba, jejíž vyvedení je do

sklepa sousedního domu je v současnosti zazděné. Chodba vyúsťovala, v dosud

dochované nice sklepení domu č. 381, která je nepochybně také středověkého

původu a dnes již je jediným pozůstatkem již zaniklého gotického objektu.

Dům si zachoval zbytky renesančních prostorů.

Dům čís. popisné 381

náměstí 381            Dům je na náměstí Svobody – na „Horním rynku“. Necitlivou přestavbou byla

zcela smazána jeho historická hodnota.

            Původně býval v tomto domě obecní hostinec. Před adaptací byl jeho

posledním nájemcem řezník Max Freund. Dům koupil jeho syn Otta Freund a žil

v tomto domě na náměstí. Byl to hodinář, prodejce a opravář kol a šicích strojů.

Jeho žena, Laura Freundová, ,měla licenci na nákup kůží a kožešin. Jejich syn,

Vítězslav Freund, žil ve stejném domě a byl zubní technik. V listopadu 1930 Ota

Freund adaptuje tento dům. Po adaptaci se k němu do domu stěhuje obchodník Stejskal.

Hodinářský krám je dále provozován, ale je následkem adaptace je menší.

           

Dům čís. popisné 382

náměstí 382            Dům je na náměstí Svobody – na „Horním rynku“ a snad si zachoval i

některé středověké detaily. Patří k nim mohutná střední zeď v průjezdu a prostor

valené zaklenuté střední komory.

 

 

 

 

Dům čís. popisné 384

384 malý            Nachází se v ulici Hřbitovní. Také u tohoto domku se stavební úpravy

nezastavily a k posledním došlo v prvních desetiletích 19. Století. Tehdy došlo

k dílčím stavebním úpravám, nesoucí rukopis doby - počátku 19. století jak

jsou patrné.

 

Dům čís. popisné 385

 

385 malý            Nachází se v ulici Hřbitovní. Jádro tohoto domu má klenutou síň ve

sníženém přízemí pocházející z období přelomu baroka a renesance. Ovšem i

zde zasáhla stavební činnost. I zde došlo k necitlivým dílčím stavebním

úpravám, nesoucí rukopis počátku 19. století.

 

Dům č. p. 436

Tento dům – kovárna - na pravé straně silnice z Brtnice na Okřížky, je velmi starý (základy a některé nosné zdi až 280 let) , i když není zařazen do domů chráněných jako kulturní památka. 

Z jeho stavební dispozice zřejmé, že se jedná o dům, kterého dnešní podoba je zcela jiná, než byla dříve. Je nesporné, že tento dům stojí na základech nejméně dvou domů. Z archivních materiálů vyplývá, že v těchto místech, řádově tak ještě před 280 lety stávala mýtnice. Mýto se již ale nejméně 250 let nevybírá a tak dům dostal nové poslání.

            Mnohé informace o tomto domě zůstávají zamlženy. Jedna z prvních informací, která je k dispozici k tomuto domu se vztahuje k roku 1902. V tomto roce získal dům i s kovárnou, na základě manželské smlouvy kovář Josef Veselý. Ten zde provozoval svoje řemeslo až do roku 1914, kdy tento dům koupil kovář Josef Kalčík. Touto koupí zůstává tento dům až do dnešních dnů v držení kovářského rodu Kalčíků. K domu původní kovárny v oblasti Za mlýnem – tedy na roku ulice K Volejně se pravděpodobně vztahuje pověst „O kovářce“. (Najdete ji v Brtnických pověstech a legendách.)

  Josef Kalčík byl vyhlášeným kovářem a řemeslníkem, kterému živnost vzkvétala. Z toho důvodu mohl v roce cca 1926 zakoupit i v té době již opuštěný vedlejší dům bývalé mýtnice.  Nový dům silné kamenné zdi, místy až 120 cm, nejen z toho důvodu trvala přestavba obou domů od roku 1927 téměř do roku 1934. Nový dům přizpůsoboval tehdejším potřebám rodiny a původní dům – kovárnu -  ponechat pro potřeby řemesla.

Kaple Pany Marie Pomocné.

            V panoramatu Brtnice se, vedle zámku, bývalého pavlánského kláštera a farního kostela,

Kaple pohled od městečka.jpgvýrazně uplatňuje také stavba drobné barokní stavby - kapličky - situované na

vrcholek vyvýšeniny proti zámku. Byl kdysi cílem velmi četných poutníků. Až za

Josefa II. přestala být domem motlitby a byla zrušena. Je to bývalý kostelík Panny

Marie Pomocné.

            Dříve, než hrabě Antonín František z Collalta kostelíček postavil, nazýval se

pahorek „Kopečkem“ a měli tam občané brtničtí své zahrady. K výstavbě

„Kapličky“ se zbožný hrabě Antonín odhodlal proto, že vyváznul z nebezpečné

choroby.

Obraz na zámku ukazuje, že byl pahorek spojen se zámkem dlouhým dřevěným mostkem. 

            Hlavní průčelí kaple je završeno vysokým konklávně vybraným trojúhelníkovým štítem a

na nárožích ho člení velký řád toskánských pilastrů. Tyto pilastry člení i boční fasády. Na ně

dosedá mohutná, bohatě profilovaná oběžná hlavní římsa. Exteriér stavby je tedy dne zcela

prostý.  O jejich tehdejším výtvarném řešení svědčí snad jedině polokruhově valeně zaklenutý

prostor bývalého presbytáře s pětibokými lunetami.

            O výstavbě kostelíka - kaple - se zachovalo poměrně dosti podkladů. Se stavbou bylo

započato v roce 1672, ale teprve v dubnu roku 1674 byly dokončeny hrubé stavební práce. V té

době patřily ke kostelíku také rohové kapličky – sv. Rozálie, sv. Františka, sv. Maří Magdalény

a sv. Františka Serafínského, které stály v rozích téměř pravoúhlého prostoru ohraničené zdí

kolem kostelíka a každá z nich měla střechu zakončenou korouhvičkou. Sám kostelík měl věž

se zvonkem.

            V roce 1680 byl kostelík kompletně po všech stranách dokončen včetně ohradních zdí.

Celou stavbu financoval hrabě, jen oltář v hlavním prostoru kostelíčka hradila obec Brtnice.

V kostelíčku byly pozlacené a postříbřené dřevořezby a řada postranních oltářů s výmalbami.

Za zmínku také stojí pěkná kovaná brána s kamenným ostěním v ohradní zdi a kamenicky

krásně zpracované ostění oken kapliček.

            O vysvěcení požádal hrabě Collalto olomouckého biskupa až v roce 1684, současně

poukázal 200 zlotých na konání jedné mše v měsíci brtnickým farářem. K vysvěcení došlo ale až

v roce 1685 Pohled na Kapli mezi stromy.jpgbrtnickým farářem Joachimem Stanislavem Vejvodou.

Vysoký votivní sloup co stojí před kapličkou se sousoším sv. Josefa snad z 

roku 1661.  Archiv obecní brtnický chová zajímavou listinu, pojednávající o zázraku,

který se stal na pahorku právě na tom místě, kde stojí zrušený kostelík.

Kostelík byl r. 1784 odsvěcen a přeměněn ve špitál. Potřebám špitálu sloužily

i dvě přilehlé budovy. Po zrušení špitálu sloužil kostelík a obě budovy za obydlí

zestárlým služebníkům velkostatku brtnického. V současnosti je celý areál přeměněn

na byty, včetně souvisejících dvou špitálských budov. V interiérech, změněných

na byty, se nezachovalo téměř nic z architektonických pokladů z doby vzniku stavby.

 

Tím jsme se dostali ke konci povídání o historii  domů nezařazených i zařazených v Městské památkové zóně. Mnohé domy, resp.  jejich historie,  teprve čeká na svoje odkrytí. 

Nikdo nemá zájem se dívat „pod pokličku“ vašeho soukromí, ale tyto nemovité památky jsou součástí kulturního dědictví, o kterém bychom měli všichni vědět co nejvíce.

Je zcela logické, že se v Brtnici nachází většina domů mimo Městskou památkovou zónu. Tyto domy si sice nezachovaly tolik původních architektonických památek, za to mají také svoji historii a mnohdy mnohem zajímavější, než domy památkové. Informace však o těchto objektech jsou ale mnohem méně dostupnější.

            Za pomoc z vaší strany – za poskytnutí dalších materiálů - vašich soukromých materiálů - vám předem děkuji Ježek Brtnický                            

Městská památková zóna Brtnice.

Vyhláška o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny v Jihomoravském kraji

Odbor kultury kraje Vysočina vyhlásil v roce 2007 (31. 1. 2007) v Brtnici Městskou památkovou zónu s odůvodněním, že je její:

 

Charakteristika:

Město Brtnice patří k nejstarším osídlením v oblasti. Přibližně do roku 1400 byla královským majetkem, do 20. století se v držbě města a přilehlého hradu (v 16. století proměněného na renesanční zámek) vystřídaly jenom dva silné rody – Valdštejnové a Collaltové. Historické jádro města tvoří nepravidelné přibližně obdélníkové náměstí, diagonálně rozdělené řekou. Na levém břehu stojí nejvýraznější dominanty města – hrad, paulánský klášter s kostelem blahoslavené Juliány Collaltové, farní kostel sv. Jakuba a renesanční radnice. Domy na náměstí mají i navzdory početním požárům zachovaná renesanční někde i gotická jádra. Mezi nejznámější stavby v Brtnici určitě patří rodný dům architekta Josefa Hoffmanna. Brtnice nás taky překvapí velkým množstvím drobných sochařských děl (sochy na mostě, sloupy se sochami svatých téměř ve všech částech města).

 

Zajímavost:

Pohled přes barokní most se sochami na rozlehlý areál brtnického zámku může při jisté dávce obrazotvornosti připomínat známé pražské panorama. A tak má Brtnice svoje vlastní „Hradčany“.

 

Seznam kulturních památek nacházejících se v památkové zóně:

Památka

Umístění

Č. p.

kostel sv. Jakuba Většího

 

 

fara

Valdštýnská

č. p.49

hřbitov dolní

za vsí

 

kaple sv. Floriána

 

 

ohradní zdí a sochařskou  výzdobou brány

 

 

hrob Leopoldiny a Josefa Hoffmannových

 

 

hřbitov horní

 

 

s ohradní zdí a branou

 

 

židovský hřbitov

 

 

s ohradní zdí a branou

 

 

výklenková kaplička - poklona sv. Františka Serafínského

při rybníku

 

boží muka

směr Panská Lhota

 

boží muka

směr Jestřebí

 

sloup se sochou sv. Antonína

při cestě do Jestřebí

 

sloup se sochou sv. Leopolda

za městem

 

sloup se sochou sv. Rocha

 

 

silniční most se sochami

nám. Svobody, směr Jihlava

 

socha sv. Antonína Paduánského

 

 

socha sv. Jana Nepomuckého

 

 

sousoší Piety

 

 

socha sv. Šebestiána

 

 

socha sv. Terezie

 

 

silniční most se sochami

nám. Svobody

 

socha sv. Floriána

 

 

socha sv. Františka z Pauly

 

 

socha sv. Jana Nepomuckého

 

 

socha sv. Jana Křtitele

 

 

socha sv. Jana Sarcandra

 

 

socha sv. Rocha

 

 

zámek

 

č. p.1

předzámčí

 

 

sloup se sochou Tomáše Akvinského

 

 

sloup se sochou Madony

 

 

kašna

na prvním nádvoří

 

kašna

na třetím nádvoří

 

park

 

 

klášter paulánský

 

č. p.?

bývalý klášterní kostel sv. Juliány

 

 

venkovská usedlost

Valdštýnská

č. p.41

měšťanský dům

Pod zámkem

č. p.61

měšťanský dům

nám. Svobody

č. p.74

měšťanský dům

nám. Svobody

č. p.75

měšťanský dům

nám. Svobody

č. p.77

měšťanský dům

Nábřeží

č. p.80

měšťanský dům

Nábřeží

č. p.84

měšťanský dům

Za špitálem

č. p.200

kaple P. Marie Pomocné

 

 

sloup se sochou sv. Josefa

před kaplí

 

měšťanský dům

Legionářská

č. p.222

měšťanský dům

Legionářská

č. p.223

měšťanský dům

Legionářská

č. p.229

měšťanský dům

nám. Svobody

č. p.259

měšťanský dům

nám. Svobody

č. p.263

měšťanský dům

nám. Svobody

č. p.379

měšťanský dům

nám. Svobody

č. p.380

měšťanský dům

nám. Svobody

č. p.382

měšťanský dům

Hřbitovní

č. p. 384

měšťanský dům

Hřbitovní

č. p.385

 

Z materiálů Kraje Vysočina (ponecháno v řeči úřední).